Handfastingová stuha / šňůra jako symbol manželského svazku

Zlatým hřebem svatebních rituálů bývá tzv. „Handfasting“ – svazování rukou.

Nezbytným doplňkem pro něj je právě handfastingová stuha nebo speciální šňůra.

Co to je?

Handfastingová šňůra je tvořena ze stuh, nebo spletených provázků, a používá se k doslovnému „svázání“ snoubenců k sobě během obřadu.

Jak handfasting probíhá?

Ženich a nevěsta stojí naproti sobě/ vedle sebe a šňůra se omotá nebo uváže kolem jejich spojených rukou, což představuje spojení jejich životů a stvrzení jejich svazku. Tímto rituálem manželé dávají najevo své sjednocení, soulad a závazek ke společnému životu.

Uzel, který se často na šňůře dělá, představuje jednotu páru. V pohanských a Wicca tradicích tvoří ovinutá šňůra symbol nekonečna, který značí jejich trvalé spojení, ale existuje mnoho různých způsobů, jak šňůru uvázat.

Co se šňůrou po svatbě?

Po svatbě nebo obřadu se většina párů rozhoduje ponechat si šňůru s uzlem jako symbol vzájemné oddanosti a sounáležitosti a často stejnou šňůru znovu používají při oslavách výročí nebo při obnovování slibu.

Některé páry si šňůru vystavují v rámečku a někteří lidé věří, že přítomnost šňůry přináší požehnání do jejich domova.

CHCETE HANDFASTING ZAŽÍT?

Přečtěte si ho svatebních rituálech více ZDE, nebo si rituál rovnou objednejte!

Tento rozhovor vznikl jako podklad pro článek v Cosmopolitanu v říjnu 2021. Jak už to tak bývá, použilo se jen pár vět. Pokud ale uvažujete o rituálu, mohou Vám následující řádky pomoci se rozhodnout.

Jsme dvě. Každá z nás má naprosto odlišný pracovní i soukromý život. Hodně toho díky tomu vnímáme odlišně, občas i rituály samotné. Je to velká výhoda, protože ve skupinách lidí, pro které rituály připravujeme, bývají zástupci obou našich životních stylů. 

Spojujeme nápady, zkušenosti, postupy. Občas pracujeme samostatně, občas spolu. Dokážeme všechny propojit tak, aby se cítili uvolněně a přirozeně, “nehráli divadlo”, ale více či méně aktivně prožívali jeden hlavní příběh – příběh toho, komu je rituál určený. 

Bez ohledu na to, jak je skupina velká nebo jaké je téma rituálu, každý účastník ho bude prožívat úplně jinak. Něco si budou pamatovat všichni stejně, hodně se bude lišit podle toho, kdo bude zážitek vyprávět.

Proč jsou obecně rituály potřeba? S čím nám pomáhají?

Vendulka: „Vnímám, že potřeba zastavit se, uctít a oslavit důležité změny a milníky v našich životech je nám přirozená, stejně jako touha prožít něco speciálního, magického a posvátného.

Stále se udržují tradice oslavy svateb a pohřbů, v křesťanství třeba i křtiny, z předsvatebních rituálů vzešla “rozlučka se svobodou”, nebo slavíme každý rok narozeniny, nebo důležité momenty cyklu ročních období – Velikonoce, Vánoce. Současné oslavy jsou však spíše založené na jídle, pití a předmětech (darech), než na uvědomění, co přesně slavíme a co pro nás daná změna znamená.

Rituály nám toto uvědomění a vědomé zastavení dopřávají. Dovolují nám na chvíli vnímat prvek posvátna, tedy spojení s tím, co nás přesahuje. Z obyčejného dělají neobyčejné.

Pomáhají nám pouštět to, co končí, co už nám neslouží, naše strachy a obavy, a přijímat do života to nové, co přichází, s plným uvědoměním toho, o co přicházíme, i co získáváme. Dávají nám prostor prožít emoce, které jsou s touto změnou spojené, i zažít podporu našich blízkých i důvěru v sebe sama, že tuto změnu zvládnu. 

Rituály kola roku, tedy ty, spojené s cykly a proměnami přírody, nám pomáhají propojit se s přirozenými cykly a zákonitostmi života.“

Čím to je, že začaly být zase tak populární? Chybělo nám to?

Martina: „Podívejte se na to, jak žijeme. Na to tempo. Důležitá je výkonnost, úspěchy jsou považované za samozřejmost a díky tomu se pomíjejí, neustále se poukazuje na neúspěchy. V honbě za úspěchem zítřejšího dne si zapomínáme všímat toho, co se stalo dnes, co se povedlo, čím byl dnešní den zvláštní pro nás nebo naše blízké. V běhu každodenní realitou stihneme překotně dospět, založit rodinu, zestárnout a zemřít. Tradiční rodina už v podstatě neexistuje. Odpojili jsme se od rytmů přírody, od přirozeného rytmu lidského vývoje, dospívání, dozrávání, moudření a odcházení. A nedělá nám to dobře.

Podvědomě hledáme cesty, jak se o malý kousek vrátit. Sami k sobě. Zastavit se a opravdově, hluboce si uvědomíme, že jsme právě teď součástí ZMĚNY v našem životě, nebo v životě někoho blízkého. Okamžik přechodu do další etapy. Okamžik našeho vlastního vnitřního přerodu. Rituály jsou jedním z takových návratů sami k sobě.

Většinou se nám o rituály hlásí ženy. Jsou mnohem vnímavější k cyklům, které život přináší. Asi i proto jsou zatím výrazně rozšířenější ženské rituály. „

Jak často rituály provádět, abychom to třeba “nepřehnali”?

Přechodové rituály jsou většinou opravdu velké a trvají několik hodin. Záleží na příležitosti – zda se jedná o některou z oslav Kola roku nebo Životní rituály. Pokud je připravují zkušené průvodkyně, budete pravděpodobně intenzivně vnímat mystičnost celého procesu i atmosféry. Zjistíte, že tvrzení, že se jedná o kostýmované divadlo pro diváky, které předvádí parta střelených esoteriček v touze vydělávat peníze, má s pravdou společného skutečně pramálo. 

Na přechodový rituál ale čekat nemusíte – začněte sami. S každodenními malými osobními rituály to přehnat snad ani nejde – můžete si dopřát rituální očistnou koupel, můžete rituálně uklízet, vařit, nebo i pěstovat plodiny na zahrádce… Nebo se rituálně milovat. Rituálem pro maminku s dcerou může být každoměsíční nebo každoroční procházka po oblíbených místech se zastávkou na zmrzlinu. Nebo pravidelné setkání rodiny všech členů rodiny – bez ohledu na to, zda zrovna jsou nebo nejsou nějaké svátky. Úcta, posvátnost a plné prožití přítomného okamžiku není na škodu nikdy. 

Nejlepší scénáře rituálů často píše první společný zážitek. A mnohem důležitější než to, zda bude rituál probíhat podle nějakých “pravidel”, je to, že se odehraje v našich myslích a srdcích. 

Jak jste se k rituálům dostaly? Proč jsou pro vás osobně důležité?

Vendulka : „Dlouhá léta pracuji se ženami. K rituálům jsem se dostala přes tanec, práci s pánevním dnem a emocemi v těle a objevování ženské energie a cykličnosti. Vnímala jsem, že nevěnujeme dostatek pozornosti nejen důležitým předělům našeho života, ale i každodenní péči o tělo a duši a v dnešní uhoněné době nestíháme plně prožívat a uvědomovat si, co se nám to vlastně děje. Přes práci s cykličností jsem více začala vnímat i propojení s cykly života, přírody, nebo Luny. A to mi otevřelo dveře i k ženským rituálům a výcviku Kněžka bohyně.“

Martina: “ Většinu dospělého života se pohybuji mezi manažery, lidmi v kancelářích a podnikateli. Pracuji na volné noze jako inspirátor, konzultant, kouč, mentor a postrkující šťoura. Celou tu dobu vnímám tu zvětšující se propast mezi tím, kam nás současná společnost tlačí, a kde je nám hluboce, vnitřně dobře. Rituály jsou báječnou, snadno realizovatenou cestou, jak pro ty, kdo chtějí, na chvíli pohodlně a přirozeně zastavit čas. Dopřát jim pár nádechů a výdechů v “jiném světě”, který si společně na chvíli vytvoříme, a pak ho zase necháme odplynout v čase. Uvolnit se a hrát si, ale zůstat při tom zcela pravdiví, upřímní a otevření sami k sobě, druhým, přírodě, vesmíru… Tyhle chvíle toho dokáží v každém z nás nečekaně hodně změnit.„

Kdo za vámi chodí, s jakými problémy/nedostatky/starostmi?

Vendulka: „Rituály ode mne zatím chtějí především lidé, kteří chtějí zvědomit, oslavit a uctít důležité změny ve svých životech. Často připravuji předporodní a poporodní rituály, rituály pojmenování dítěte a rituály Menarché, které nádherně opečovávají naše ženství a ženskou energii a přijetí vlastního cyklu i ženských projevů našeho těla. Méně rituálů se věnuje řešení nějakého problému, ale i to samozřejmě lze – můžete jej využít třeba pro zpracování rozchodu, nebo při poporodním rituálu trauma z porodu.“

Martina: “ Asi nejoblíbenější u mých klientů jsou rozchodové a handfastingové (svatební) rituály. Výborné protipóly. A zároveň dokonalá cesta, jak se naučit chápat podstatu Životního rituálu.

U rozchodových rituálů se vědomě loučíme s tím krásným i tím špatným ve vztahu. Vědomě ho samy v sobě ukončujeme, abychom mohly jít dál svobodní a připravení otevřít novou kapitolu svého života. Vyřešená minulost neznamená zdaleka jen formální závazky. Největší balvany vláčíme hluboko uvnitř. A dokud je nenecháme ležet u cesty, daleko nedojdeme.
U svatebních rituálů spojujeme několik pramenů energie do jednoho svazku. Ať už s formálním posvěcením, nebo bez něj, jsou tyhle oslavy nádherným mezníkem vztahu dvou lidí. Většinou vypadají úplně jinak než běžná svatba. Připravujeme je i jako obnovu manželského slibu. Existuje řada variant, jakými můžeme rituál připravit. A fantazii se tady žádná zásadní omezení nekladou.“

Jaké druhy rituálů existují? V čem jsou jedinečné? S čím mi mohou pomoci? 

Dá se říci, že existují čtyři hlavní okruhy, do kterých můžeme rituály rozdělit: Přechodové rituály (alias důležité životní mezníky), rituály “Kola roku”, rituály Luny, a pak rituály všedního dne.

První okruh označuje zásadní okamžiky nebo období našich životů, které nám často “obrací život naruby”. Život ženy se dělí do období Dítěte, Dívky, Milenky, Matky, Královny a Vědmy/Stařeny. Provází ho řada událostí, mezi které patří první menstruace (rituál Menarché), první sex, rozlučka se svobodou před svatbou, svatba, početí, porod, přechod… ale i další. Každou z těchto událostí může provázet rituál.  Rituály kola roku jsou oslavami důležitých změn v přírodě – ať už jarní a zimní rovnodennost,  Hromnice, Velikonoce, Beltaine, Dožínky, Dušičky… Setkání s Lunou? Energii měsíce jsme už od pradávna využívaly k podpoře svých záměrů, přání a plánů a naopak k pouštění a opouštění toho, co nám už neslouží.  A nakonec tu máme každodenní rituály. Zastavit se a uvědomit si tok života kolem nás můžeme kdykoliv. Při vaření, úklidu nebo při odpolední kávě. Důležité není, zda trvají minutu nebo hodinu. Podstatná je to, co cítíme uvnitř.

Trochu konkrétněji…

Rituál Menarché (rituál první menstruace) sice patří k dospívání, ale řada žen se ho rozhodne absolvovat v dospělosti. Pomáhá navazovat nebo léčit vztah k ženství, k vlastnímu tělu a jeho cyklickým projevům. Vendulka jako menstruační koučka učí ženy menstruaci vnímat jako výjimečnou, důležitou a přirozenou součást života ženy. Změna vztahu a trochu odlišný způsob práce s vlastním tělem v průběhu cyklu u řady žen úspěšně odstraňuje bolestivé projevy.

Rituál nevěsty je obdobou klasické rozlučky se svobodou. Někdy probíhá přímo před svatbou v rámci příprav na obřad.  

Svatební nebo také handfastingové rituály dělají ze svatby něco posvátného a plného emocí. 

Předporodní rituály pomáhají ženám zvědomit důvěru ve své tělo a celý proces porodu a ucítit podporu těch, které k rituálu přizve. Při poporodním rituálu může žena zpracovat zážitek z porodu, oslavit své tělo, které na svět přivedlo nový život a uvědomit si podporu blízkých žen.  U těchto rituálů je velmi důležitý i prvek péče – ženy nám často říkají, že se po rituálu cítí plné energie a důvěry v sebe.

Dlouhá řada rituálů v ženském životě je spojena s dětmi. Začněme rituálem pojmenování dítěte. Pokračovat můžeme ale nástupem do školky, do školy, dokončením školy, prvním zaměstnáním, přestěhováním do vlastního bydlení… 

Nádherný je rituál královny, určený ženám v období přechodu. Končí období Matky, plné plodnosti a intenzivní starosti o děti. Začíná ale další krásná etapa, ve které naplno využijeme nabytou moudrost a sklízíme plody, které jsme zasely.

Rituál může provázet i další mezníky – třeba stěhování (odevzdání původního a zasvěcení nového bydlení), změnu zaměstnání (čeho se chceme vzdát a co nového chceme vnést do svých životů). Rozchodové rituály pomáhají uzavřít jednu vztahovou etapu, abychom mohli otevřít další – bez nahromaděných křivd a s narovnaným sebevědomím.

Možností je mnoho. Podstatné je, co kdo z nás jako zásadní a důležitou změnu vnímá. 

Na co si dát pozor? Můžeme si při jejich provádění nějak uškodit? 

Záleží na tom, do jaké budete chtít jít hloubky. Pokud se maminka rozhodne udělat si s dcerkou rituál oslavy vstupu do školky, mohou si uškodit maximálně nevhodným občerstvením nebo použitím neodstranitelných barev při kreslení (při rituálech často kreslíme na tělo).

Každý, kdo někdy pracoval s energií, zná základní pravidlo, že není dobrý nápad jakkoliv manipulovat životem druhého člověka bez jeho vědomí a přímého souhlasu. Tyhle pokusy se vrací jako bumerang. Se stejnou jistotou a silou, s jakou ho vyšleme. A dokonce i když to “myslíme dobře”. Mnohem efektivnější je držet se teorie “Změň sám sebe, a změní se život kolem Tebe”. 

Jak rituály probíhají? 

Tradiční přechodový rituál má svá rámcová pravidla. Pracujeme s energií čtyř elementů neboli živlů. Jejich pořadí se liší podle toho, zda rituálem stavíme něco nového, nebo rušíme něco, co už neslouží. Každý živel dává možnost něco odevzdat a o něco požádat.

Vzduch přináší podporu předků a očištění našich strachů, obav a další zátěže, která nám může bránit v tom, abychom se posunuli dál. Živel ohně nám pomáhá buď ještě spálit to, co nezvládl očistit vzduch a slouží i k zvědomění našich přání, záměrů a toho, co chceme, aby nám v životě “hořelo a svítilo”. Voda působí jemně, ale vytrvale – uvolní proudy emocí. Pokud vyčistíme řečiště, připluje nová energie. Země ukotvuje energii rituálu do hmoty. 

Součástí práce s živlem země bývá i rituální předmět, který si z rituálu účastníci odnášejí a ve kterém zůstane jeho “otisk” (prstýnky nebo stužky u svatebních rituálu). 

Pokud je rituál připraven pro jednu ženu, přechází často do fáze péče o tělo. Pomocí doteků (masáž, rituální tetování hennou, péče o vlasy atd) fixujeme energii rituálu do těla. Většina žen tuhle část rituálu vnímá jako velmi posilující a podporující.

Je potřeba se na rituály nějak připravovat? 

Abychom se všichni namísto skutečného rituálu necítili jen jako účastníci nepovedeného divadelního kusu, je třeba
Ujasnit si záměr.

1. Chci do svého života vnést něco nového? Nebo nechat něco odejít?
   Chci to udělat sám, s rodinou, přáteli, v malé, a nebo velké skupince lidí?
2. U větších skupin lidí zajistit dostatečnou organizační přípravu.

Menší rituály umíme připravit téměř okamžitě.
Před větším rituálem probíhají 1- 2 schůzky nebo online video setkání, na kterých si ujasňujeme záměr, a hledáme optimální formu. Jakou má představu ten, pro koho je rituál určený? Kolik lidí se bude účastnit? Nakolik budou chtít být aktivní? Jaké budou třeba rekvizity, abychom mohli bezpečně a komfortně provést vše, co bude v plánu? 

Společně vystavíme základní – rámcový – scénář, kterého se budeme držet. Díky tomu na nic podstatného nezapomeneme, ale zůstane i dost prostoru pro kouzlo okamžiku.

Pro koho třeba nejsou vhodné? A který z nich je podle vás nejdůležitější – pokud bychom si měli vybrat jeden?

Přechodové rituály jsou vhodné pro každého. Záleží jen na formě, jakou jim dáme. A nejdůležitější bude pro každého člověka jiný rituál. Tady neexistují pravidla a žádnou roli nehrají ani statistiky. Každý z nás je unikátní osobnost.

Co rituály s účastnicemi dělají? Jak se třeba cítí po skončení rituálu?

Po každém rituálu vnímáme především dojetí, radost, větší klid a sebedůvěru, lehkost a podporu. Po párových rituálech přichází větší pocit partnerské sounáležitost, vědomí oboustranné podpory a totální dojetí. 

Klientky říkají, že se přestávají cítit samy, zvědomují si sílu napojení na své blízké, ať už je to rodina nebo přátelé. Krásné, bezpečné, uvolněné prostředí umožňuje se plně otevřít a sdílet. 

Pocity přetrvávají dlouho. Mnoho klientek se po prvním rituálu vrací a společně připravujeme další. Není výjimkou, že rituál Menarché připravujeme pro ženy, které už porodily děti, nebo že chystáme rozchodový rituál s partnerem, se kterým už žena není řadu let, ale ještě se z něj nedokázala zcela vnitřně vyvázat. Důležité není ani pořadí, ani věk, jen záměr.

Můžeme rituály nějak “zjednodušit” a provádět je sami doma?

Určitě ano! Jak už jsme několikrát řekly – důležitý je záměr. 

Zkuste začít malými, každodenními rituály pro hezčí den. Inspirujte se rituály souvisejícími s fázemi Luny. A nebo si postavit vlastní rodinný rituál. Tipů na oslavu svátků Kola roku je celá řada – většinou stačí soustředit se na duchovní podstatu oslavy namísto té cateringové  :- )

Vesmírná uklízečka. Tvář Smrti. Paní Zimy. Paní Spánku (malé smrti).  Morana, řečená také Mařena, Morena, Marzana, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. Je archetypem Stařeny.  Jejími předchůdkyněmi byly řecká Hekaté a Persefona, skotská Cerridwen a indická Kálí. Má stovky podob – od sexy mladice  v bílé říze až po zlou, zapšklou stařenu s atributy čarodějnice.

Smrt s laskavým srdcem a ostře nabroušenou kosou

Staré musí odejít, aby vytvořilo prostor pro nové. Pro Moranu není ukončování životů zábavou. Není ani zlá, není ani bez srdce. Stejně jako její rodné sestry Vesna a Živa (patronky zrození a plození) je nedílnou součástí Koloběhu života. Vztah k ní si více či méně obtížně hledaly stovky generací: touha uplatit, umluvit, zahnat smrt je s námi od pradávna.

Naše generace se vědomě oddělila od témat bolesti, umírání a smrti. Vytěsnili jsme je ze svých životů a daleko od nich držíme i naše děti. Jaké to bude mít pro celou společnost důsledky, si v tuto chvíli můžeme jen domýšlet. Je to stejné, jako bychom z Kola roku vyjmuli jednu z loukotí a pak se divili, že náš vesmírný „povoz“ už nás neveze tak plynule jako dříve.

Morana umí být laskavá i zlá. Ať už ji ale zastihneme v jakékoliv náladě, vždy je rychlá a věcná. Mávne svou ostře nabroušenou kosou anebo se jen magickým prstem dotkne toho, co má odejít, a odvede ho na „druhou stranu“. Říká se také, že její mrazivý dech i dotek umí zastavit srdce. Někdy přichází nečekaně. Někdy je toužebně očekávána, protože ukončí dlouhé trápení.

Morana nám neustále připomíná, abychom naplno žili přítomným okamžikem. Abychom připustili, že nemáme kontrolu nad vším, co se v našem životě děje. Abychom nic neodkládali na zítřek, protože nikdo z nás neví, zda nás nějaký zítřek čeká. Každá minuta našich životů je nádherný dar, který jsme dostali od Vesmíru, a žádnou z těchto minut už nikdy nepůjde zopakovat. Je jen na nás, jak je využijeme.

Hrůzostrašné a krvavé příběhy se vypráví spíše o její předchůdkyni, vznětlivé indické bohyni Kálí, která po zničujících bitvách tančila na lebkách svých nepřátel, ze kterých si pak vyráběla ozdoby na svůj opasek.

Patronka zimy a spánku

Morana je vládkyní zimy a spánku – tedy vládkyní regenerace, která je přípravou na znovuzrození.  Včas uspí přírodu, aby ji chránila před smrtelným mrazem. Období vynuceného klidu, krátkých dní a dlouhých nocí pomáhá načerpat síly. Naši předkové dobře věděli, že zima, chlad a mráz jsou pro přírodu stejně důležité jako slunce a teplo druhé poloviny roku.

Všichni se Moranin pomyslný plášť dobrovolně uchylujeme každý večer. Spánku se v některých kulturách říká „malá smrt“. Je to část dne, určená regeneraci. Morana nám ve spánku dokáže ulevit od starostí a bolestí, ale také je na nás seslat. Je také vládkyní nočních můr.

Pokud si dokážete ke stařeně Moraně najít cestu, objevíte laskavé srdce a nekonečnou hlubokou moudrost, o kterou se s Vámi ráda podělí. Poradit se s ní, když se nemůžete rozhodnout, zda/co nechat  ze svého života odejít, protože už vám to neslouží. Můžete ji požádat o dar klidného, hlubokého spánku. Můžete ji přivolat, pokud potřebujete pomoci s celkovou regenerací.

Krásná Morana

V našich končinách bývá někdy Morana zobrazována jako mladá, bledá dívka, oblečená v bílém. Častěji se ale setkáváme s její černovlasou podobou, oblečenou do dlouhé černé řízy. Má velké, hluboké, tmavé oči, pleť jako sníh a krvavě rudé rty. Ve svém nitru ukrývá Morana zralou, moudrou krásu Stařeny a velkou sílu: možná největší ze všech.

Morana i její předchůdkyně byly odedávna patronkami nočních a černých tvorů. Sovy, vlci, sýčci, ale i havrani, černé kočky, černí psi a další příslušníci zvířecí říše jsou Moraninými věrnými průvodci.

Na tom, že je Morana i patronkou černé magie, nočních můr a hrůz smrti, má největší zásluhu křesťanství. Je načase ji rehabilitovat a vrátit jí v očích lidí její původní poslání.

Moranu najdete i na 14. lunetě Mikoláše Alše z jeho cyklu lunet Vlast, původně vytvořených pro pražské Národní divadlo. Morana ukazuje staroslovanskému hrdinovi jeho cestu na onen svět – na Žalov.

Morana na Kole roku.

S Moranou se setkáváme ve dvou obdobích. Při oslavách jarního slunovratu byla symbolicky vynášela stejnojmenná slaměná figurína, oblečená a ozdobená jako krásná žena. Následně je utopena, upalována či zakopávána do země. Zima a Smrt měly při tomto rituálu jednu formu i podobu.

Jejím svátkem je ale Samhain – nebo, chcete-li, Dušičky. Byl to zlom roku: končilo období tepla, hojnosti a úrody a příroda i lidé se připravovali na klid a odpočinek pod příkrovem tmy a zimy. Morana pomáhala spojit se s dušemi našich blízkých. Současné pojetí Samhainu v sobě už tento klid a introspekci nenese. Horečná příprava výzdoby, akcentace tradic, které podporují prodej rekvizit a soutěž v tom, kdo zvládl pojetí svátku „lépe“ je to, co nám zbylo. Morana z toho určitě nadšená není.

Motto do textového boxu nebo titulek k fotografii: Nastal čas položit si otázku, co mi v mém životě již neslouží, a pravdivě si na ni odpovědět.

Tanec je život. Dáte-li si ruku na srdce, ucítíte rytmus života, který vede k tanci celé vaše tělo. Dokud tanec buněk, dechu, krve v našem těle pokračuje, jsme naživu.

Již od nepaměti byl prostředkem k naladění se na sebe a své tělo, dech, lidské biorytmy, cykly přírody, vesmíru i mezi lidskými bytostmi navzájem. Můžete pomocí něj vyjádřit své emoce, vyprávět příběhy, dosáhnout transovních a extatických stavů, duchovní síly, sebevyjádření, potěšení, radosti a vytvářet propojení a sounáležitosti mezi lidmi.

Prostřednictvím rytmu a hudby objevujeme tanec v sobě, který žije v každé buňce našeho těla a probouzí v nás cosi primárního a přirozeného, pomáhá nám vynést na povrch moudrost našeho těla. Tanec nám pomáhá se s touto moudrostí propojit a naslouchat tomu, co nás má naše tělo naučit. V naší kultuře jsme již příliš dlouho odpojeni od skutečné moudrosti našeho těla i těla Matky Země – přírody. Skrze tanec se můžeme znovu dostat do kontaktu se svou vnitřní inteligencí a intuicí a naslouchat jejímu hlasu.

Tanec doprovází lidstvo od jeho prvopočátků.  Dnes je pro nás tanec především zábavou, jeho kořeny jsou ale mnohem hlubší. Byl nejvyšším výrazem spirituality, i formou komunikace mezi lidmi a bohy. Po celá tisíciletí pomáhá lidem zažívat existenci jiných než jen fyzických světů. Vědci tvrdí, že impulsy k tanci se objevovaly už dávno předtím, než se naši předkové vyvinuli v člověka: sloužil k propojení se s živly, s duchem přírody, později s bohy, jako forma léčení, nebo jako součást přechodových rituálů. Stal se nedílnou součástí duchovních shromáždění a obecně společenských událostí, a před  vznikem řeči a její psané formy sloužil k předávání příběhů, proroctví i zákonů. Nejstarší důkaz o existenci tance můžeme najít v Indii (skalní úkryty Bhimbetka), kde byly nalezeny zhruba 9000 let staré jeskynní malby zobrazující tehdejší život, mimo jiné právě tanec. Dalšího rozšíření se dočkal v Egyptě při náboženských rituálech.

Tanec je neoddělitelně spjat s rytmem a hudbou. Odnepaměti byl provázen tleskáním, dupáním a hrou na jednoduché hudební nástroje (dřevěné tyčky, chrastidla, bubínky). A samozřejmě zpěvem. To vše ještě podpoří energii tance. Proto doporučuji mít zásobu vhodné hudby, popěvků i jednoduchých hudebních nástrojů.

Říká se, že Bohyně sama byla tanečnice, která tancem oslavovala cykly roku i života. U ní začíná posvátný tanec. Možná právě proto je hudba a tanec po celém světě hlavní formou jejího uctívání. V řecké mytologii se bohyně Eurynome, zrodila nahá z prvotního chaosu a hned začala tančit. Její tanec oddělil světlo a tmu, moře a oblohu a zrodil se z něj vítr, který započal její proces tvoření světa. Mezi další tančící bohyně patří Isis a Bastet (Egypt), Ishtar (Babylon), Bharati a Sarasvati (Indie), Tara (Tibet), Tutu Pele (Havaj), Kybele (Řím).

TANEČNÍ RITUÁLY

Rituál v podobě tance můžete využít pro mnoho různých účelů. Můžete jím podpořit léčení, přijetí svého těla, vyjádření emocí, napojení se na přírodní cykly, přechodové rituály… Můžete se krásně obléci a nazdobit, a nebo tančit jen tak. A nebo tančit nahá, stejně jako Eurynome. Taneční rituál nám připomíná, že život začíná (aktivace), je prožit (pohyb) a končí (finále a návrat do klidu), to vše s připomínkou posvátna.

Tanec Bohyně není spojen s žádným náboženstvím ve smyslu, jak jej známe. Je způsobem, jak se dostat do kontaktu se Zdrojem, plynutím, ženskostí, intuicí…Je meditací v pohybu a příležitostí ke sdílení a posílení vazeb v komunitě. Můžete jej tančit jak samy, tak ve skupině. Můžete tančit její různé aspekty (lovkyně, strážkyně krbu, nositelka světla…), nebo archetypy (Panna, Matka, Stařena). Přizváním či ztělesněním energie Bohyně – aspektu, na který se chcete v rituálu zaměřit, nebo který chcete podpořit – můžete tanci vdechnout posvátnost.

Každá tanečnice je nádherná. Ať máte jakoukoliv velikost, váhu, tvary, nebo věk, vždy naleznete i odpovídající ztělesnění Bohyně. Tím můžeme bourat předsudky týkající se ženského těla a vzhledu.

U tance Bohyně je důraz především na oblasti pánve, bříška a boků – roztančením pánve roztančíte také centrum své energie, kreativity, plodnosti a emocí.

TANEC V RITUÁLECH

Tanec lze přirozeně zapojit do jakéhokoliv rituálu. Tancem můžete povzbudit energii v těle, propojení všech, kdo se rituálu účastní, přizvání aspektu Bohyně do rituálního kruhu, nebo přizvání a ztělesnění živlů v rituálu. Připojuji trochu inspirace, jakými pohyby, rekvizitami, barvami a hudbou daný živel podpořit.

TANEC ŽIVLŮ

Voda

Pohyby: vlnivé – osmičky, kroužky, vlny tělem – vláčné, hadí, tekuté pohyby
Hudba: Carolyn Hillyer – Turquoise lady, Omnia – Moon
Barva: odstíny modré
Rekvizity: miska s vodou, pohár s vínem/nápojem, závoje evokující vlnění a šplouchání vody

Oheň

Pohyby: evokující šlehání plamenů, doutnání, vášnivé, rychlé, prudké, inspirace flamencem, rychlé pohyby boků, podupy, akcenty
Hudba: španělská, cikánská, balkánská, temperamentní – např. Manuel de Falla: Ritual Fire Dance, Vangelis – Chariots of fire
Barva: rudá, oranžová
Rekvizity: svíčky, ohnivý orb, ohnivé vějíře, pochodeň, lucerna, lampa

Země

Pohyby: zemité, těžké, důraz na propojení se zemí skrz chodidla, nohy, pohyby pánví směřující dolu, pocit zakořenění a růstu vzhůru, stability, pevnosti, inspirace africkým tancem
Hudba: bubny – např. Tautumeitas – Raganu Nakts, Bounce – Solace
Barva: hnědá, cihlová, tmavě zelená, žlutá
Rekvizity: miska s hlínou, květiny, větvičky, kamínky, krystaly, jednoduché hudební nástroje (chřestidla, hůlky, bubny)

Vzduch

Pohyby: lehké, vzdušné, vířivé – otočky, máchání paží, na špičkách, hodně po prostoru, důraz více na horní část těla a paže
Hudba:  Hijo de la luna – Mecano, Air – J.S. Bach
Barva: bílá, šedá, stříbrná
Rekvizity: hedvábný závoj/vějíře, péřový vějíř, křídla bohyně Isis, ptačí pera, vykuřovadla, kadidelnice, vonné tyčky

Více k tématu tance a rituálů naleznete v chystané knize Novodobých rituálů ceremonialistek z kruhu Kněžka bohyně.

BELTAIN / VALPURŽINA NOC – 1. MÁJ

CO VLASTNĚ JE BELTAIN?

Oslava ohně

PŮVOD SLOVA BELTAIN

TRADICE

RITUÁLY BELTAINU

Je mi padesát. Přesto můj první Menarche rituál radikálně změnil můj pohled na jeden týden v každém měsíci mého života. Vřele bych ho doporučila každé z nás, která už vstoupila do životní fáze ženy. Bez ohledu na to, jak moc jsme nebo nejsme nakloněné esoterice. Zkusím vysvětlit proč.

Začátek

Do loňského března jsem o menstruaci s nikým moc nemluvila. Bylo to zkrátka takové špinavé téma. Týden v měsíci, který bylo třeba přežít tak, aby nadělal co nejméně škody. Tělo dělá nějaké věci, které jsou velmi neestetické a ještě nepříjemné. Blbá nálada, dva dny na práškách, často v bolestech na zemi, omotaná kolem záchodové mísy. Hromada oblečení v pračce bez ohledu na to, jak jsem vyzbrojená. Únava. Byla jsem s tím za ty roky ale už smířená.

V sedmdesátých letech, kdy jsem dospívala, internet nebyl. O intimních věcech se doma mluvilo opravdu málokde. Tak nějak se očekávalo, že všechno potřebné se dozvíte od spolužaček. Občas jsme někde prohodily slovo na téma „které z nás je kdy jak špatně“ … a vyplývalo z toho, že špatně je každé druhé, takže není důvod se tím moc zabývat. Hlavně nekňučet a neotravovat s tím ostatní. A hlavně, nesmělo TO být vidět. Konec tématu.

Miluju internet. I v téhle oblasti změnil všechno, a je to tak dobře. Dlouhé diskuse o menstruačních kalíšcích mi sice pořád připadají tak nějak nepatřičné, ale chápu, že mladší mluvící ženská většina už to má v hlavě jinak, než starší mlčící menšina. A kvůli našim dětem a jejich dětem jsem ráda za tu možnost vybrat si vlastní cestu.

Můj červený život

Ani si přesně nepamatuju, ve kterém roce jsem To dostala poprvé.
Co si pamatuju moc dobře, byly okolnosti.

Bylo to na pionýrském táboře. Ten den byla zrovna olympiáda. Byla jsem tlustší než ostatní a všichni věděli, že běhám a skáču asi jako velryba.  Když se mi ráno poprvé udělalo zle a začala moje nová ženská etapa, prostě jsem z kufru vylovila tlusté protékavé vatové vložky, nějak jsem to tam nacpala a šla se omotat kolem záchoda, protože to vypadalo, že budu zvracet. Po hodině jsem šla poprosit zdravotnici, zda by mne omluvila z přespolního běhu. Dozvěděla jsem se, že menzes zlepšuje sportovní výkony a musím si zvyknout, takže ať pěkně klušu na start. Poslušně jsem naklusala. Po třista metrech jsem skolabovala. Našel mě další běžec, probrali mě a odnesli na ošetřovnu. Po cestě mi vynadali mi, že jsem blbá a zakázali mi to vyprávět doma. Byla jsem zakrvácená, ubrečená a ponížená. Děti se ode mne odtahovaly. Ještě několik dalších dní. Napsala jsem domů, jestli by pro mne nepřijeli. Ne. Nepřijeli.

Když jsem jela poprvé na střední školu, byl krásný teplý den. Vzala jsem si lehoučké květované šaty a vyrazila na cestu. Dostala jsem To v autobuse cestou do školy. Najednou pode mnou byla louže. A já jsem doprostřed té louže omdlela. Když jsem se probrala, skláněly se nade mnou dvě starší ženy a řidič autobusu, který řešil, kdo uklidí ten flek. Vystoupila jsem u metra, na veřejných záchodcích se dala do pořádku, vyprala špinavou sukni u šatů a doufala, že než dojedu do školy, lehoučká látka uschne. Brečela jsem, ale nikoho to nezajímalo. To, že bych první den nejela do školy, nepřicházelo v úvahu. Času už moc nezbývalo. Věděla jsem, že si už nesmím sednout.
Ve škole jsem požádala novou třídní, zda bych mohla zůstat při průchodech profesorů sedět. Nemohla. Omdlela jsem při třetím pozdravu (vstát, sednout). Strašlivě mi vynadali, že jsem blbá a v hudebním kabinetu mi zapůjčili hygienické pomůcky, ale musela jsem zůstat do konce. Omdlela jsem ještě jednou, ke konci vyučovacího dne. Domů jsem jela sama, ubrečená a ponížená.

Takhle to s menšími či většími obměnami šlo až do pětatřiceti. Gynekoložka se mi několikrát neúspěšně pokusila pomoci hormonální antikoncepcí. Výsledkem bylo to, že jsem v šestatřiceti přestala menstruovat úplně. Fyzicky to není marné – spousta starostí šla stranou. Jen… pravděpodobně je to i jeden z hlavních důvodů, proč nemohu mít děti (tohle je na další samostatné ženské téma a sem to tahat nebudu).

Posledních deset let mi jednou za rok lékařka nervozně sdělí, že díky své kolosální neschopnosti menstruovat spadám do tabulky pro zvýšené riziko rakoviny prsu. Neopomene zdůraznit, že si za to mohu sama, protože jsem přece časté změny antikoncepce mohla odmítnout. Lékař doporučuje, volí pacient.

Proč jsem šla do rituálu

Z výše uvedeného je asi zřejmé, nakolik se mi chtělo dobrovolně strčit své ženské tělo i duši do něčeho takového, jako je rituál Menarche. Na druhé straně, už není moc co ztratit, takže proč to nezkusit, že? V bezpečném kruhu úplně cizích ženských bytostí, které moje zbytečné a hloupé pocity nebo názory nebudou sdílet v mém pracovním okolí. Možná ani nebudu muset říkat své jméno.

Indiánky, čarodějové, královny a moderní ženy

Než jsme se pustily do osobního rituálu, poslouchaly jsme příběhy o ženách v odlehlých částech světa, které zůstaly napojené na přírodní cykly. Příběhy ženských period v průběhu staletí. Příběhy současnosti. Můj příběh se připojil do široké řeky příběhů spolu s ostatními. Zmizely hranice, předsudky, ostré rohy. Zůstalo jen plynutí, určitý druh sounáležitosti s celou ženskou částí lidstva.

Setkání s vnitřní dívkou

Nebudu vyprávět detaily, protože rituál Menarché může mít desítky různých podob. Jedním z hlavních bodů může být (a pokud to má fungovat, mělo by být) Vaše vyprávění. Způsobem, který si zvolíte. Po dobu, kterou si zvolíte. Ostatní mlčí, naslouchají, nekritizují, neradí. Cílem není si radit, ale naslouchat, přijímat, nechat odplynout.

Původně jsem se zařekla, že budu mlčet. Jenže jak jsem vila jsem věnec z proutí a kvítí, který se při rituálu dělává, a poslouchala historky tří dalších ženských bytostí, něco ve mně se pohnulo.

Když na mne došla řada, s překvapením jsem zjistila, že vyprávím. Neosobním hlasem, spatra, jako kdybych četla novinovou stať. Někde uvnitř se začala ozývat zakřiknutá puberťačka, která pochopila, že když ony to řekly první a jejich historky taky nebyly nic moc, může se konečně vypovídat. Nikdo ji nepřerušoval, nikdo jí neříkal, že je blbá.

Pak jsem brečela. Tiše. Prostě jsem jenom nezadržovala slzy. Trvalo to minuty. Ženské dál šmodrchaly proutí a čekaly na to, až tím projdu. Pak mne jedna z nich objala. Dobrečela jsem, co ještě zbylo.

Dopletly jsme věnce a dokončily rituál. Nebyla v tom žádná zásadní magie. Byla v tom jistá obřadnost, klid a spousta prapůvodní ženské soudržnosti a podpory.

Večer jsem došla k potoku a pustila věnec po vodě. Vzpomínky odpluly s věncem. Moje vnitřní Stařena s Dívkou se potkaly a zůstaly spolu. Byl to magický žážitek sjednocení.

Doma

Při rituálu se v podstatě nic zásadního nestalo. Nikdo o půlnoci netančil nahý za zvuku pohanských hudebních nástrojů kolem ohně a nevykřikoval magické formule. Jen jsme pletly věnce a povídaly si.

Z nějakého důvodu se ale od návratu cítím jinak v přítomnosti své matky. Jako by do nenávratna odplynula spousta nevyslovené bolesti, kterou jsem se s ní nikdy neodvážila sdílet. Jsem zvědavá, jak jinak zvládnu výroční návštěvu ženské lékařky.

Cítím se jinak ve svém těle. Jinak znamená více vtělená. Uvědomuji si teď velmi zřetelně, kdy v mém těle probíhá menstruační cyklus, byť bez krvácení. Je mou nedílnou součástí. A pokud se časem zase začne projevovat naplno, budu ho vnímat jinak.

Už mě mnohokrát napadlo, co by se ještě změnilo, kdyby stejným rituálem prošla i máma a jen o něco málo mladší sestra. Kolik nevyplavených slz je z období Dívky v každé z nich? Kolik prostoru mezi námi by se otevřelo a kam by nás to posunulo?

A to není zdaleka všechno.

Pokud se ptáte – ano, stojí za to to tím projít. V každém věku.